Každý známe příběh rybáře, kterého se zeptá protřelý podnikatel, zda neuvažuje o rozšíření svojí živnosti – časem by mohl mít vlastní zaměstnance, čluny a dokonce i továrnu na rybí konzervy.  

“Proč?” zeptá se rybář.  

Aby mohl trávit večery doma se ženou a dětmi a hrát na kytaru s přáteli. Pointa příběhu je v tom, že rybář tyto věci už dávno dělá, aniž by rybárnu nebo firmu vlastnil.  

Je to krásný příběh a v dnešní “hustle” kultuře (“Spát můžete až vybudujete impérium!”) ještě více relevantní. Zahrajme si ale ďáblova advokáta a uvidíme, že podnikatel v příběhu má (také) pravdu.  

Jak neshořet jako Ikaros

Ti z Vás, kdo děláte práci, kterou milujete, znáte pocit, kdy není potřeba nic dalšího přidat, nebo rozšířit. Možná chcete jen přijít z práce, nechat emaily i Wifi vypnuté, být s rodinou a přáteli a snad i díky tomu se už v půlce večera tajně těšíte na další den, kdy opět budete dělat to, co Vás naplňuje, tam, kde určujete pravidla a měníte svou prací svět.

Jiní milujete svoje poslání (tak totiž svojí práci vnímáte) natolik, že když se vyloženě mechanicky nedonutíte odpočívat, čas od času vyhoříte… a potom plamen nadšení zase rozžehnete, po týdenním „retreatu“ bez signálu na Šumavě (ale nad chalupou, i když by vám to majitel neměl říkat, chytíte dvě čárky).

Přechod z dělníka na ředitele

Právě díky tomu, že jste dobří, začnete mimoděk růst a najednou zjistíte, že vyplňujete výkazy za celý tým lidí, řešíte smlouvy a jednání a místo své práce máte diář zaplněný věcmi, které jste nikdy nechtěli.

Kdybych dostal korunu za každého majitele firmy, který říká, že by se prostě rád vrátil k tomu, co dělal na začátku – webové stránky, prohlídky bytů, klikání na burze, nebo třeba vození materiálu – měl bych vedlejší pasivní příjem na další investice.

A kvůli tomu „pasivnímu“ to vlastně začínáme, no ne? Něco navíc, něco bokem, něco, kde nevyměňujeme, alespoň ne tak okatě sami před sebou, hodiny, týdny a roky práce za faktury. Něco, co šlape, i když spíme.

„Passive income“ je tak sexy hláška (Google říká 111 milionů výsledků a to je špička ledovce), že rádi zapomeneme na to, proč jsme to celé začali dělat.

Jsme to my sami, kdo si „koleduje“ o to, aby rostl jiným směrem, než chtěl? Jde se vrátit na začátek a přitom růst? Nebo se to celé stane mimoděk?

Můj kamarád, majitel stavební firmy:

„Jardo, na začátku, když jsem vozil materiál, poznal jsem celou republiku, i místa o kterejch nikdo neví. Byl jsem prostě podržtaška, dělňas. Byla v tom určitá svoboda, i když jsem musel vstávat v půl pátý ráno. Dáš kafe, další do termosky, zapneš dží-pí-es-ku a začíná den. Nejvíc mě bavila ta anonymita. Byl jsem prostě řidič, žádný pane ten a ten, jé, nejste vy ten z časopisu? Dneska se k řízení ani nedostanu – musím jet s řidičem, abych v autě udělal dva tři hovory a vyřídil maily mezi schůzkama.“

Kolika z nás chybí ten pocit, že vlastníma rukama něco budujeme – mezi emaily, tabulkami a telefony to prostě občas tak nevyzní, i když dřeme vlastně pořád stejně, nebo víc.

Gary Vaynerchuk říká, že majitelé a „executives“ mají morální povinnost dřít než ostatní ve firmě a neměli by ty ostatní nutit, aby pracovali stejně jako oni.

Další nechtěné přechody

Jindy přijde pád Vašeho ekonomického sektoru a jste před realitu postaveni tak drsně, že přísaháte, že jakmile to skončí, změníte promptně obor za “něco praktického”. Jako třeba zaměstnání – u piva říkáte na potkání, že s vašimi zkušenostmi z vlastního byznysu se budou firmy přeplácet, aby vás dostaly.

Nebo naopak, seknete se vším. A půjdete přejít nějaký trail nebo poutní cestu a přijdete na pravdu všech věcí.

Ani ono příslovečné pasení ovcí za svitu petrolejky už v dnešní době není tak abstraktní, jako kdysi – koneckonců i tam se budují impéria, třeba taková která se vezou na Merino vlně, nebo dotacích na udržitelnost a oceněních za regionální produkty.

Je kam utéct? Není všude nakonec příležitost, jak se namísto k sobě dostat od sebe ještě dál?

Dnes je prostě více spojitostí a více činností, které dávají smysl. O to těžší – nebo lehčí – je vyjít mimo to. Možná je to skryté požehnání, že se nemůžeme před sebou schovat tak snadno.

Kdy přichází angel investor

Tohle všechno jsou scénáře, které vznikají stejnou chybou. Nejste prostě připravení. Začali jste dělat krásnou věc, které věříte, a ať už jste si to dopředu spočítali nebo ne, je spousta chyb, o kterých nevíte, že je děláte a dříve či později přijdou těžké časy.

Někdo je zvládne a vyroste díky nim o level (nebo pět úrovní) dál – jako v RPG hrách, akorát že si „neloadnete“ poslední bezpečnou pozici. Začít znova se většinou dá, ale je to jako v prvních videohrách – začínáte od začátku, bez věcí a předmětů a na první úrovni.

Co když je to ale nad vaše možnosti? Někdy se to prostě jen špatně sejde. Jste dobří, víte co děláte a nebojíte se jít (i hodně) ze své komfortní zóny, dojít si pro řešení. Ale načasování bývá špatné, přidá se ekonomická krize, nebo zdraví (rádo nás zrazuje ve chvíli, kdy je potřebujeme nejvíc), problémy v rodině.

„Life happens.“

Je tohle konec?

Nemusí být.

Warren Buffett mluví o tom, že nemá smysl investovat čas do čehokoliv jiného, než co Vás naplňuje. Také však potom mluví dalších patnáct minut o tom, jak to zabezpečit, abyste to mohli dělat napořád.

Můžete mít svoje zaměstnance, čtvrtletní KPI i daňovou agendu. To jsou krásné pilíře, které Vám dají svobodu dál dělat svoji práci, ať už s ní zacloumají pozitivní, růstové faktory, nebo ty krizové.

To je chvíle, kdy přichází angel investor a odhrnuje oponu. Napoprvé je to možná pocit jako v cirkuse – jdete do domu zázraků a rozhodně uvidíte něco, co je lákavé, hrozivé a tajemné zároveň.

Angel investor vás tím ale provede a zaštítí slabé stránky vašeho podnikání a rozšíří ho o směry, které mu dají pružnost a stabilitu v čase.  

Je angel investor automatická záchrana?

Většina lidí si představuje angel investora jako někoho, za kým přijdou s byznys nápadem. Angel investor kývne hlavou, nápad se mu líbí a dá jim peníze. Až (tedy POKUD) to klapne, peníze mu vrátí, třeba i odkoupí jeho podíl. Když to nevyjde, tak… to se přece v byznysu děje pořád, ne?

Přes 90% byznysů zkrachuje, takže angel investor nemá přehnaná očekávání, že?

Ne tak docela.

Angel investor si dá sakra pozor, abyste byli alespoň v těch 10%, která nezkrachují, nebo ještě lépe v 3-5%, která porostou a vzletí i ve chvíli, kdy je matka ekonomika vyhodí z hnízda.

Přesto 95% lidí chápe angel investory jako lidi s nadbytkem peněz, o které jsou připraveni přijít, nebo v tom lepším případě je dají, ať si s nimi dělají, co chtějí.

Ve skutečnosti ale nejde jen o to, jestli se angel investorovi byznys nápad líbí. Tak tedy byznys plán? I to je jen základní předpoklad. Co takhle validace? Máte k ruce nějaká data, důkaz, že to bude fungovat? Due diligence?

Dělali jste A/B testování, máte za sebou „track record“ a černá čísla? Máte seznam zákazníků, nebo alespoň zájemců, odběratelů newsletteru, návštěvníků webu?

Nebo je to jako v té anekdotě, kterou zažilo asi hodně z nás:

Potkáte kamaráde a řeknete, jestli by si koupil produkt takový a takový, za tolik a tolik, kdyby na trhu existoval a vy ho vynalezli.

No jistě že koupil, něco takového na trhu chybí, hned by do toho šel.

Tak to má štěstí, protože právě vzadu v dodávce máte deset kusů a můžete mu rovnou jeden prodat za „early bird“ cenu.

Najednou to vypadá, že i ten „early bird“ je tady moc brzy.

Jak to probíhá ve skutečnosti?

Podívejme se na příběh, který má společný Bill Gates a Jeff Bezos.

Společný jmenovatel nejbohatších lidí na světě

Otec Billa Gatese seznámil svého syna, Billa, s Warrenem Buffettem. Věděl, že jeho syn, mladý Gates, má potenciál, ale ten sám o sobě nestačí, zvláště v tak kompetitivním světě jako je byznys.

Nešlo tady o to najít (angel) investora pro nápady a byznys Billa Gatese. Jeho rodiče jen chtěli, aby měl dobrý vliv. Z dnešního (a asi i z tehdejšího) pohledu je to „understatement“ roku. 🙂

Warren Buffett a Bill Gates začali nečekané přátelství. Dnes spolu hrají bridge, Warren Buffett investoval značnou část peněz a majetku do tehdejší nadace Billa a Melindy Gatesových. Na začátku ale šlo spíše o to, zjistit kdo je kdo.

Ale angel investice? Warren Buffett neriskuje. S trochou nadsázky se dá říct, že Warren Buffett si vychoval Billa Gatese, předtím, než byl ochotný poslat jeho směrem JAKÉKOLIV peníze.

A ten příběh pokračuje, i když jinde a s někým jiným. Jejich společný jmenovatel je technologický sektor. A čelní postavu příběhu přebírá Jeff Bezos, zakladatel Amazonu. A kdo je další společný jmenovatel? Opět Warren Buffett.

I Jeff Bezos měl jeho coaching, jeho know-how, předtím než spojili síly. 

Jak to tedy s angel investory je? Jsou více jako banka, nebo jako mentor?

A jsou ty role zastupitelné? Má banka stejnou roli, jako mentor a naopak?

Je angel investor jejich průsečík?

Oprah Winfrey říká:

„Mentor je ten, kdo vám umožňuje spatřit naději v sobě.“

Michael Bloomberg začal svůj rozhovor s Warrenem Buffettem: „Bill Gates, Jezz Bezos… oba vás znají… oba jsou nejbohatší lidé světa… nemáte tam ještě jedno místo?“

Možná v pomyslné odpovědi na to říká Charlie Munger: „Je těžké naučit mladého psa starým kouskům.“

Mantra investorů o tom, že nejdůležitější jsou dobré návyky a zkušenosti, nás tady provází jako afirmace.

Mentoring máme za sebou, ale jak je to na bojišti?

Všechna ta teorie, byť třeba od mistrů v oboru, zní skvěle, ale jaké to je vyrazit s reálným nápadem, když jdete s penězi a příslovečnou kůží na trh?

Gary Vee říká větu, která utěšuje a zároveň budí ze sna:

„The market is the market is the market.“

Mimochodem to říká při live QA, kdy se mu svěřuje v publiku mladý podnikatel:

„Ale já jsem vážně dobrý, lidi mi platí dost hezkou hodinovku, akorát když dám ze svojeho blogu některé věci, co teď jsou zdarma, za placenou členskou sekci, tak se bojím, že je nikdo nekoupí. Nedávám náhodou MOC věcí zadarmo?“

Na to Gary Vaynerchuk říká „Pokud jsi dost dobrý, lidi to koupí. Nezáleží na tom, kolik dáváš zadarmo. Když to nedáš ty, dá jim to někdo jiný. Na YouTube je dneska desetitisíce kurzů na tvoje téma, zdarma. V čem je tvoje přidaná hodnota?“

Na to odpovídá mladý podnikatel:

„Jsem fakt dobrý, ale lidi za ty placené věci nedávají peníze.“

Odpověď:

„Tak nejsi dost dobrý.“

„Ale ne, vážně jsem -„

Gary Vee:

„No, you´re not good enough. The market is the market is the market.“

Trh sám si řekne, jestli jste dobří. Konec teorie, tady se nehrají Monopoly, jedeme s opravdovými penězi, na opravdovém kole, bez postranních koleček. A někdy je to downhill mezi stromy a skalami.

A nebo se ještě chvíli projedeme na dětském kole, s tím že když spadneme, tak si odřeme kolena doopravdy? Co třeba Shark Tank, kde Kevin O’Leary validuje nápady, které shánějí investora?

V Shark Tanku vidíme realitu, kdy 90%+ byznysů v rámci několika málo let skončí. Trochu odlehčený náhled nám na to dává kultovní britský sitcom IT Crowd, kde je japonská alternativa Shark Tanku, Dragon´s Den a hlavní protagonisté seriálu tam jdou předvádět svůj byznys nápad a vynález.

Na trochu nadsazeném příkladu s hořící podprsenkou (geniální vynález, ale bez testování a validace) vidíme, že přijít s opravdu ojedinělým, fungujícím a prověřeným nápadem není tak lehké. Přestože si jeho vynálezci často myslí, že je lídři oboru budou chtít za něj zabít. Trochu jako clickbait headliny: „Američtí doktoři nechtějí, abyste věděli, že…“

Čím dál víc vidíme, že peníze na naše nápady nejsou až taková výhra. Často to totiž znamená, že ty nápady, které neumí samy létat, pustíme z hnízda vstříc jisté smrti. A zadarmo není nic – čas nejde vrátit nikomu a energie také trvá, než se doplní zpět. A i s investorem jdou nadělat dluhy a průšvihy.

Někdy je větší požehnání, že své sny nemůžeme dotáhnout do konce, protože by nás to stálo mnohem více energie a ve výsledku zklamání. Zranění, díky kterému řekneme na jinak skvělý nápad: „Tohle pro mě není, končím s tím“ – a svět tak přijde o váš potenciál nadobro.

Samozřejmě jsem pro to jít za svými cíli a sny. Ale je třeba opravdu za nimi jít, ne ignorovat realitu a držet se původního „zadání“ a dělat, že není potřeba upravit nic z původního směru. Vždyť právě to, co cestou potkáme, je to krásné.

Peníze darované či půjčené bez zkušeností jsou jako krásná růže…

Růže. kterou si otočíme k oku a propíchneme si ho.

Peníze samotné jsou k ničemu – nebo vynikající cestou, jak si nadělat více dluhů a zklamání.

Peníze s jasným cílem a podporou lidí, kteří se plněním snů zabývají celý život?

TO je angel investing ve své pravé podobě.

Moje andělská cesta

Proč se věnuji angel investování já?

Protože jsem v útlém věku zažil, jaké to je, dělat to, co miluji a vzápětí o vše přijít díky ekonomické krizi.

A tady by to většina „failů“ uzavřela – krize, to bylo mimo tvoje kompetence, to se nedá ovlivnit. Pravdu mají jen z části – krizi neovlivníme, ale můžeme se na ni připravit a namísto pádu na ní vyrůst.

Tehdy jsem se zapřísáhl, že tohle už znovu nedopustím a příští podnikání vybuduji tak, aby ustálo cokoliv. Musel jsem se podívat na své podnikání z nepříjemných úhlů, zahrát si ďáblova advokáta a dívat se zániku zpříma do očí.  

Ray Dalio říká: “Pokud se bojíte, nemusíte se bát.”  

Nakonec jsem nejen znovu vybudoval firmu, ale časem firem několik a spojil je do holdingu. Za ta leta už jsme přestáli několik krizí v suchu a pohodě. Došlo mi, že tuto ochranu můžu rozšířit i na další šikovné lidi a firmy, se kterými můžeme společně růst.  

Dneska jsem rád, že mě tehdy potkala krize – díky tomu už se jí nebojím a vím, jak před ní ochránit své klienty.

Kdo ale dělá anděla angel investorovi?

Je mi 35 let (v době psaní článku, tj. 2023) a tak si uvědomuji, že spoustu věcí nevím. Hledám mentory a garanty, kteří kývají hlavou ve správnou chvíli. Co tím myslím?

Myslím tím, že chci dostat prostředky na nápady, které mám? Jen protože jsem angel investor, někdy pro mladší, často pro starší podnikatele než jsem já, mám nárok na automatické schválení svých vizí?

Ani náhodou. Hledám mentory, kteří v mých plánech vidí dopředu chyby, které nevidím já a pomohou mi upravit směr. To myslím kýváním ve správnou chvíli.

Dříve mi „angel investory“ dělaly banky. Je na nich dvojí výhoda – mají prostředky… a přestože vám nedají k ruce mentora, kouče, který by s vámi strávil hodiny u kávy, tak mají rigorózní procesy na schvalování byznysových záměrů – jen tak nenechají projít chiméru.

Je to takový základní firewall, v něčem leckdy přísnější než oko zkušeného investora. Ideální úvodní prověrka. Když projdete u nich, máte z poloviny vyhráno – dál je to na vás. Vychovat svoji myšlenku v plán, který funguje spolu s vizí angel investora.

Jaká je moje role jako angel investora?

Jako angel investor hledám spíše starší podnikatele, kteří už mají zkušenosti. Pokud jsou mladší, je ideální, když za sebou mají už nějakou krizi, pád ekonomického sektoru, změnu režimu a další nástrahy, které přestáli.

Znamená to, že mají základní předpoklad a praktickou rovinu ve chvíli, kdy přijdou omezení. Ta se objeví časem vždycky – otázka je KDY, ne „jestli“.

Angel investing ale bere hodně energie. Zajisté je na pořadu dne se ptát, proč pomáhat ostatním vydělávat peníze, když je mohu v tom čase, kdy je mentoruji, vydělávat já sám.

Odpověď je buď taková, že mi angel investing dává energii, kterou jinde nemám. Je skvělé být svědkem úspěchu ostatních, vidět úžasné projekty, které bych třeba sám ani nevymyslel, jak mi rozšiřují můj vesmír.

Warren Buffett má ještě lepší odpověď – vydělává svoje peníze skrze ostatní.

Dokázali byste to spojit? Jste angel investoři, kteří mají vizi takovou, která přesahuje dobrý úmysl…

… Nebo vizi, která přesahuje vás samotné?

Závěrem – Přesahy a přidaná hodnota

Angel investing prověřuje obě strany, to slovo „angel“ je v něm trochu zavádějící. Vyznívá, jako by jedna strana byla víc, než ta druhá, nad věcí. Ta dualita ale ničí semínka v zárodku.

Tak jako podnikatel hledá svého investora, dobrý investor hledá své podnikatele s nápady.

A rostou spolu. U mě se také časem mění, na jak velký terč mířím, příležitosti se neopakují, ale vyvíjí.

Když se potom podaří, že spolu angel investor a ten, s kým spolupracuje, rostou, vznikají vzácné a krásné příběhy, jako celoživotní přátelství Buffetta a Gatese.

Vzniká potom přidaná hodnota, která přesahuje úspěch nebo peníze – jsou jen jedním ze základních pilířů života. Když se nám podaří v životě udržet všechny vzpřímené – držet jeden na úkor dalšího umí kdekdo – máme šanci, že i náš život přesáhne své hranice.

V tomhle má dobré podnikání identické principy.

A tahle vzájemná inspirace je důvod, proč mě angel investing nadále dělá život bohatším, ve všech smyslech toho slova.